Záchrana dat na paměťových kartách nebo vnitřní paměti

Paměťová média v mobilních zařízeních

I ten největší nováček po určité době zjistí, že v mobilním zařízení má různé typy paměťových médií. Z pohledu úspěšnosti obnovy omylem smazaných dat je typ paměti, na které byla data uložena, poměrně zásadní.

1. Základní vnitřní paměť FlashROM

Základní vnitřní pamětí FlashROM se myslí volná část integrované paměti; v druhé části je předinstalován operační systém. V Průzkumníkovi je to celý obsah výchozí složky nazvané "Moje zařízení" (My Device), samozřejmě kromě paměťových karet nebo vnitřních pamětí. Bohužel, pokud si smažete soubor zde, možnost obnovy je nulová, alespoň já o žádném prostředku pro obnovení dat přímo z paměti zařízení nevím. Jediným způsobem, jak možnost podobných "nehod" minimalizovat, je používat na zařízení nějakého správce souborů s funkcí Odpadkového koše, jako znáte ze stolní verze Windows či jiných systémů. Jedním z nejlepších je například Resco Explorer.


2. Paměťová karta

Naprostá většina zařízení s Windows Mobile nabízí svým uživatelům možnost použít paměťovou kartu jako další úložný prostor. Z pohledu pokusu o obnovu dat nezáleží na typu karty, postup je stejný ať už jde o microSD či CompactFlash. I když je možné u některých zařízení, která jsou schopna zpřístupnit stolnímu počítači paměťovou kartu jako Mass Storage zařízení, provádět obnovu bez nutnosti vyjmout kartu ze zařízení, osobně doporučuji použít čtečku karet přímo ve stolním počítači. Když nic jiného, je to ve většině případů výrazně rychlejší (což obzvlášť u časově náročných obnovení zajisté oceníte).


3. Rozšířená vnitřní paměť FlashROM

Některá zařízení, jako například HTC Touch Diamond či Samsung Omnia, mají kromě základní FlashROM paměti integrovanou i výrazně větší rozšířenou paměť FlashROM ve velikosti několika GB. Tato paměť se chová jako klasická paměťová karta, snad všechna zařízení ji umí nasdílet jako Mass Storage pro přímý přístup ze stolního počítače, pouze ji samozřejmě není možné fyzicky vyndat. Obnovení dat je tedy nutné provést po připojení kabelem, takže počítejte s velmi dlouhým procesem obnovy.

Stručný úvod do souborového systému FAT

Cílem tohoto článku není podrobně popsat souborový systém FAT, ale umožnit vám získat základní povědomí o tom, co to je a jak to funguje:) Kdo se chce o problematice dozvědět víc, může si prostudovat například velmi detailní popis na anglické Wikipedii. Pro všechny ostatní zde mám stručný a zjednodušený popis.

Souborový systém FAT (File Allocation Table - Tabulka rozložení souborů) vznikl v době, kdy mnoho z nás (včetně mé maličkosti) ještě nebylo na světě. Jedná se o systém, pomocí kterého už více jak 30 let umí počítače ukládat data na diskety, pevné disky, paměťové karty a další média. A pak je i následně přečíst, samozřejmě. Jde o jednoduchý systém, který je díky své rozšířenosti vskutku univerzálním, a tak si s ním poradí nejen všechny běžné i méně obvyklé operační systémy, ale používá se i v naprosté většině elektronických zařízení jako jsou fotoaparáty, videokamery, MP3 přehrávače a v neposlední řadě i chytré mobilní telefony a mobilní zařízení. Souborových systémů je sice celá řada (a stále vznikají další), ale zařízení s Windows Mobile zatím podporují pouze jediný, kterým je systém FAT (ať už se jedná o FAT12, FAT16 nebo FAT32 lišící se maximální velikostí oddílu a jednotlivého souboru). A proto se budeme věnovat pouze jemu.

Pro lepší představu někdy i dost abstraktních pojmů si můžeme vzít na pomoc klasickou knihu (taková ta papírová věc, co jí mají vaši rodiče a prarodiče plné police:), běžnou paměťovou kartu si tedy představíme jako knihu. Není to sice shodné na 100%, ale je to dost podobné. Každá kniha je pro lepší manipulaci rozdělena na stránky (clustery), mít například Vojnu a mír na jediném kusu papíru by dost dobře nebylo možné. Takové dělení na stránky je ovšem fyzické rozdělení obsahu, s věcným obsahem nemá nic společného (je jedno, jestli mám román v kapesním vydání mající 300 stránek nebo v luxusním formátu na 50 stránkách, text knihy je stále stejný). Logické dělení obsahu zajišťují teprve kapitoly (soubory), a konečně se seznamem kapitol, obsahem knihy (tabulka FAT), dostaneme do ruky praktický nástroj pro práci s knihou a vyhledávání požadovaného textu, takže snadno dohledáme tu část knihy, která nás zajímá.

A stejně to funguje i v souborovém systému FAT. Každé médium může být rozděleno na oddíly (partitions). U paměťových karet ale takové dělení není jednoduše možné, každá karta tvoří pouze jediný celek, který je dále rozdělen na několik částí. Nás zajímají pouze dvě - tabulka FAT (v jedné nebo více kopiích) a Datová oblast. Datová oblast je rozdělena na obrovské množství stejně velkých alokačních jednotek, takzvaných clusterů, majících každá své unikátní číslo. Do těchto clusterů je zaznamenán každý soubor či složka. I když je soubor menší než cluster, přesto ho obsadí celý. Naopak pokud je soubor větší než velikost clusteru, obsadí jich hned několik. V tabulce FAT je umístěn záznam o tom, v jakém clusteru každý soubor začíná, na konci každého clusteru je pak informace buď clusteru následujícím, kde soubor pokračuje, nebo poznámka o tom, že tento cluster soubor uzavírá. Z této skládanky si pak systém může udělat přesnou představu o tom, co a hlavně kde má na paměťovém médiu uloženo, a my to vidíme jako ten známý hierarchický systém souborů.

I když je to v reálu, podobně jako snad každá věc, přeci jen složitější, moje vysvětlení by mělo pro základní představu stačit.