Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Auto-Moto
Mobilní telefony
Notebooky  |  Tablety
Příslušenství
Wearables  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie  |   TV Freak

Velká recenze zařízení HTC Snap S521

23.6.2009, Pavel Koza, recenze
Existují mezi námi uživatelé, kteří jsou tak trochu jiní. Při pohledu na krásné velké displeje se jim nerozzáří oči, ke svému štěstí nepotřebují obrovské vysouvací klávesnice s velkými tlačítky a dokonce je nijak neosloví možnost ovládat zařízení prstem po displeji.

Integrovaná klávesnice


Pevná integrovaná QWERTY klávesnice je klíčovým prvkem zařízení. Pokud ji plánujete využívat méně než jen občas, nemá moc velký smysl si zařízení HTC Snap vůbec pořizovat. Osobně jsem se k recenzování Snapa dostal hned poté, co jsem dokončil recenzi zařízení HTC Touch Pro2, které má také klávesnici, ale ve všech ohledech tak jinou, jak jen dvě QWERTY klávesnice mohou být. Chvilku mi tedy trvalo se s touto výrazně menší variantou sžít. Nicméně to čeká asi na každého nového uživatele, protože klávesnice na mobilních zařízeních nejsou nijak standardizované, každý výrobce si je vytváří podle svého (a někdy popustí uzdu fantazii až příliš) a tak jen málokterému uživateli padne ideálně do ruky hned od prvního okamžiku.




Když pomineme vzácné výjimky, existují 3 typy chytrých telefonů s integrovanou klávesnicí. Zařízení s klasickou numerickou klávesnicí (například HP iPAQ Voice Messenger), s klasickou QWERTY klávesnicí (jako je práve HTC Snap) nebo s kombinací obou klávesnic (například na ce4you poněkud opomenutý HTC S740 Rose). Každá varianta má své výhody i nevýhody a je jen na uživateli, pro jaké se rozhodne. Mezi výhody pevné QWERTY klávesnice patří například její okamžitá dostupnost, velké množství tlačítek s dvěma různými znaky / funkcemi a možnost psát jak jednou rukou, tak i dvěma palci najednou.

Nyní se zaměříme na samotnou klávesnici. Na první pohled je zřejmé, že klávesnice nabízí čtyři lehce zakřivené řady tlačítek, které od sebe odděluje tenká, zhruba milimetrová mezera. Počet tlačítek v každé řadě se liší (10 - 11 - 10 - 7), takže jednotlivá tlačítka nejsou přesně pod sebou, ale trochu posunutá do strany. Stejně to bylo i na Touch Pro2 a i zde to přispívá k trochu lepšímu ovládání. Na rozdíl od řad jsou jednotlivá tlačítka těsně vedle sebe a není mezi nimi žádná mezera. Vzhledem k tomu, že má každé tlačítko kromě mezerníku tvar lehce vypouklého polštářku s rozměry 5 x 7 milimetrů, může být klávesnice pro uživatele s velkými prsty až příliš titěrná; pro mé prsty byla ještě v normě.




Ani u Snapa se nezapomnělo na podsvícení. Podsvícena jsou všechna tlačítka - hlavní znaky ve tmě svítí bíle, sekundární mají takovou příjemnou zlatohnědou barvu. Podsvícení se aktivuje automaticky po stisku libovolného tlačítka, k dispozici je ale i funkce, která podsvícení zapne jen ve špatných světelných podmínkách. Po zapnutí je podsvícení aktivní 10 vteřin po stisknutí posledního tlačítka, pak se zase vypne. A jak sami můžete vidět na fotkách, je podsvícení celkem rovnoměrné a dostatečně kvalitní, takže v tomto ohledu nemám připomínek.




Až na několik výjimek má většina tlačítek dvě funkce. Primární funkcí je v drtivé většině nějaký znak, najdeme zde ale i speciální tlačítka (Tab, Shift, Enter, Backspace, Mezerník nebo funkční tlačítko FN) a dokonce i extra tlačítko pro spuštění pošty nebo Windows Live. Naprostá většina tlačítek pak nabízí i funkci sekundární. Pro její aktivaci je nutné stisknout buď současně, nebo sekvenčně hnědé tlačítko FN a tlačítko požadované. Mezi sekundárními znaky najdeme nejen kompletní numerický blok, jednoduché znaky včetně znaku pro EURO nebo Libru, ale i tlačítka pro zobrazení seznamu symbolů, přepínání slovníku XT9 a nakonec i tlačítka pro spuštění aplikace pro práci s SMS zprávami nebo Fotoaparát. Osobně mi tam asi nejvíce chybí tlačítko Ctrl pro rychlou editaci, ale to jde spíš o zvyk. Nesmím zapomenout ani na poslední tlačítko, které je netradičně označené zeleným kolečkem a které slouží pro spuštění aplikace Inner Circle, o které si povíme později.




Dvě tlačítka, konkrétně znak "Q" a "TAB", mají ne dvě, ale rovnou tři funkce. Třetí funkce se aktivuje dlouhým stiskem, a zatímco první jmenované tlačítko dokáže zařízení uzamknout, dlouhý stisk tlačítka druhého přepíná mezi tichým a hlasitým režimem.

Problémy jsou, jako obyčejně, s českými znaky. Vyloudit jednoduchý český znak na klávesnici se mi prostě nepodařilo, k tomu je nutné doinstalovat podobný neoficiální fix (pro Snap ale není dostupný, tento je pro HTC S740), a i potom je nutné psát česky pomocí kombinace Fn + znak; dlouhý stisk tlačítka vede k jeho opakování. Jediná šance, jak psát s diakritikou, je zapnout XT9 v češtině (samotný systém může být i v angličtině), jenže slovník XT9 je celkem omezený, takže na napsání věty "Příšerně žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy" si musíte nechat zajít chuť. Jinými slovy má zařízení v této oblasti opět značné mezery.




Pokud to shrnu, tak klávesnice slouží svému účelu. Na vyřízení došlé pošty, psaní SMS zpráv, nějaký ten pokec přes Skype a psaní poznámek je bezvadná, protože se při nich vesměs obejdu bez češtiny. Pokud potřebujete psát znaky s diakritikou, je to složitější, ale český slovník pro základní konverzaci stačí a snad se časem objeví i ten zmiňovaný fix umožňující psát české znaky pomocí funkčního tlačítka. I přes počáteční komplikace se nakonec tlačítka ukázala jako dostatečně velká, takže jsem psal bez problémů jak jedním, tak i oběma palci najednou. Na psaní románů to sice není, ale jinak mě klávesnice mile překvapila.


Ovládání zařízení


Chytré telefony se systémem od Microsoftu nemají dotykový displej, takže je nutné k jejich ovládání používat jiné metody. A právě o tom, jak se Snap reálně používá, se dočtete v této kapitole. Pohodlné a intuitivní ovládání se totiž obrovskou měrou podílí na tom, jestli se ze zařízení stane hit nebo propadák. Na druhou stranu je nutné mít na paměti, že tato kapitola víc než ostatní vyjadřuje osobní zkušenosti a názory, jak moc dobře nebo špatně se zařízení ovládá, je dost obtížné objektivně kvantifikovat.




Ale k věci. Ovládací prvky bych rozdělil do tří skupin - systémová tlačítka, trackball a QWERTY klávesnice. Šestice kulatých systémových tlačítek nabízí celkem běžné funkce, a tak asi jediné, na co jsem si musel zvykat, bylo z mého pohledu nelogické prohození tlačítek ve dvojici; osobně bych raději softwarové klávesy blíže trackballu. To o trackballu se toho dá napsat mnohem více. Jak jsem již uváděl, trackball je všemi směry se volně točící kulička, která je umístěna pod displejem. Je podsvícena, takže ji bez problémů najdete i v naprosté tmě. Až na jednu výjimku ale není systém na úplnou volnost v ovládání připraven, takže si z pohybů kuličkou bere jen klasické "nahoru, dolů, doleva a doprava". Tou jedinou výjimkou je Internet Explorer, kde se na displeji objeví kurzor a vy s ním můžete pohybovat jako na klasickém stolním počítači. Celkem mi to přešlo do krve, a i když je Internet Explorer na tomto mrňavém displeji dost zvláštní, v případě potřeby jsem z internetu dokázal zjistit to, co jsem chtěl.




Proč byl místo klasického kurzoru zvolen trackball nevím, ale vím, že s trochou cviku a vhodným nastavením citlivosti se dá zařízení ovládat i poslepu. Kupříkladu přesun mezi panely je přesný a pokud dostanete do palce ten správný pohyb, aktivní panel se posune vždy přesně o jednu pozici do libovolné strany, takže nebudete při provádění rutinních operací muset sledovat displej. I když je fakt, že to bude chtít víc cviku než při klasickém kurzoru a je pravděpodobné, že pro některé uživatele to bude nepřekonatelný problém, ale zkoušel jsem i slepý test a prošel jsem.




Pokud jde o integrovanou klávesnici, tak kromě samotného psaní textů je s její pomocí možné zařízení i ovládat. Například při zobrazení ikonek v Programech stačí stisknout jedno tlačítko ze skupiny WERT či ASDF a hned se spustí aplikace na odpovídajícím místě. V kontextových nabídkách je zase každý řádek označený číslem (nebo znakem u dlouhých seznamů) a stisknutím toho správného tlačítka se odpovídající volba vybere bez nutnosti zdlouhavě listovat. Zde se naštěstí projevil dobrý smysl pro logiku, protože i když je numerický blok tvořen sekundárními tlačítky, pro výběr ze seznamu možností stačí stisknout odpovídající tlačítko bez funkční klávesy "Fn". To samé se dá říci i o většině formulářových oken v samotném systému - pokud se v nějakém políčku očekává číslo, není nutné mačkat Fn, ale stačí jen znak s číslicí.

Velmi praktickou pomůckou pro ovládání zařízení je rychlé vytáčení, takzvaný Speed dial. Jak název napovídá, jedná se o rychlé vytáčení. To, co dělá z aplikace výborný nástroj pro rychlé ovládání, je možnost přiřadit dlouhému stisku tlačítka 0-9 nejen telefonní číslo, ale i libovolnou aplikaci. Pak už jen stačí podržet to správné tlačítko a zavolá se číslo nebo se spustí aplikace.

Díky těmto vlastnostem je ovládání hračkou a až se se zařízením sžijete, budete skutečně velmi efektivní. Většinu operací zvládnete naučenou kombinací pohybů během zlomku vteřiny a protože je zařízení velmi rychlé, budou vám uživatelé zařízení s dotykovým upatlaným displejem závidět:). Jen trochu mě překvapil fakt, že když už si v HTC dali tu práci a vytvořili jakýsi ovladač s kurzorem, který v mobilním Internet Exploreru funguje jako klasická myš, že tuto možnost nenabídli pro použití ve zbytku systému. Pro některé uživatele by to byla vítaná drobnost.
reklama