Velká recenze zařízení HTC HD2

Parametry zařízení - multimédia a fotoaparát

Podobně jako u dříve recenzovaných Omnií (Omnia II, OmniaPRO B7610) je i u HD2 displej výjimečný, ovšem z trochu jiných důvodů, než u přístrojů od Samsungu s AMOLED displeji. Tím nejdůležitějším totiž není použitá technologie zobrazovací vrstvy, ale fyzické rozměry a typ dotykové vrstvy, která je proti všem zvyklostem světa Windows Mobile kapacitní, navíc s podporou multidotyků. Ale jako v mnoha dalších situacích je to "něco za něco".
Z čistě technického hlediska se jedná o klasický TFT-LCD displej s LED podsvícením. Zatímco rozlišení displeje je 480 x 800 obrazovkových bodů, tedy typické WVGA, úhlopříčka displeje je v oblasti mobilních zařízení (nejen) s Windows Mobile nevídaná. 4,3 palce, tedy bez pár chloupků 11 centimetrů, skutečně nemá konkurenci. K dobrému dojmu přispívá i kvalitní podsvícení nastavitelné v 10 úrovních odděleně pro provoz na baterie i při nabíjení. Samozřejmostí se stal senzor pro nastavení automatického podsvícení, který tuto činnost zvládá s přehledem.
Druhým senzorem majícím do činění něco s displejem je senzor zrychlení, díky kterému je v některých aplikacích možné měnit orientaci displeje prostým natočením o 90° (pouze však jedním směrem). Většina aplikací, stejně jako hlavní část HTC Sense, však fungují pouze v režimu na výšku, pro další možnosti nastavení je nutné použít aplikaci BsB Tweaks.
Kapacitní dotykové vrstvě se budu v dostatečné míře věnovat v druhé části recenze, nyní jen pár technických informací. Povrch kapacitního dotykového displeje je pokryt vodivou vrstvou. Při dotyku displeje prstem ruky vznikne mezi okraji displeje a vodivou rukou kapacita, přes kterou se uzavírá se elektrický obvod. Řadič pak analýzou vzniklých kapacit přesně určí polohu prstu. HD2 navíc nabízí i vibrační odezvu při tapnutí na některé z vyjmenovaných tlačítek, jako je navigační lišta v HTC Sense, číselník pro vytáčení telefonních čísel, softwarová klávesice, YouTube aplikace a pár dalších aplikací, které tuto funkci podporují, můžete ji ale i vypnout.
Zatímco displej slouží pro zobrazení obrazových dat, přístroj na zadní straně zařízení slouží k jejich zaznamenání. Řeč je samozřejmě o integrovaném digitálním fotoaparátu, který nabízí záznam jak statických (foto), tak i dynamických scén (video). V zařízení HTC HD2 je integrovaný pětimegapixelový CMOS snímač s rozlišením 2592 x 1944 bodů, klasické fotografie ve formátu JPEG je ale možné fotit i širokoúhle v rozlišení 2592 x 1552 (4 Mpix), případně nižším pro úsporu místa v hlavní paměti nebo na paměťové kartě. Záznam videa se zvukem je možný v MPEG4 a H.263 v rozlišení od 176 x 144 bodů až pro 640 x 480 (klasické VGA). Příjemná je i přítomnost dvojitého LED blesku pro focení v tmavých zákoutích; kvalita fotek sice není nijak oslnivá, ale bez blesku byste nevyfotili vůbec nic. Abych na něco nezapomněl, je zde soupis všech funkcí v přehledné tabulce.

Ovládací aplikace nazvaná prostě HTC Camera se nijak výrazně neliší od verze aplikace použité v zařízení Touch Diamond2, kterou jsem velmi zevrubně popisoval v této recenzi. Hlavní rozdíly jsou dva - v pravém ovládacím sloupci přibyla ikonka pro ovládání blesku (blesk se použije automaticky nebo pokaždé nebo nikdy) a místo režimu "Obrázkové téma" je pro statické fotografie k dispozici režim GPS Photo, který k fotkám do EXIFu automaticky přiřadí i souřadnice místa pořízení. Jinak je to klasika popsaná výše, od možnosti upravovat vyvážení bílé až po schopnost fotit panoramatické fotografie. Expozici sice měnit nemůžete, je napevno přednastavena na bodové měření, ale nijak jsem to nepociťoval jako problém.

Zvukové schopnosti jsou slušné. Jednoznačně pozitivně lze hodnotit klasický 3,5 milimetrový konektor pro připojení buď pouze sluchátek, nebo sluchátek s mikrofonem. V HTC přibalili i nový typ sluchátek (pecky) s dálkovým ovládáním pro ovládání přehrávače písniček. Zvukově ale nejsou sluchátka nijak povedená, mírné zlepšení je možné pomocí grafického ekvalizéru (Audio Booster), ovšem pokud to myslíte s hudbou vážně, nic jiného než pořízení pořádných sluchátek vám stejně nezbude. Nakonec nesmím zapomenout na systémový reproduktor umístěný na zadní straně zařízení. Občas sice trochu zadrnčí, ale kvalita je nadprůměrná.
Pro někoho nezbytný doplněk moderního mobilního telefonu, pro jiného zbytečnost. To je integrované FM rádio, které je ovládané aplikací nazvanou prostě FM Radio a které ke svému fungování potřebuje připojená sluchátka sloužící jako anténa. Po prvním spuštění se automaticky projde frekvenční rozsah 87,5 - 108 MHz a přednastaví se nalezené stanice. Bohužel se zaznamenají i nekvalitní (ať už obsahem, tak sílou signálu) a tak je nutné seznam trochu pročistit. Mezi předvolenými stanicemi (maximálně 20) pak můžete jednoduše přepínat. Mezi další funkce přehrávače patří možnost vypnout reprodukci, přesměrovat výstup ze sluchátek do hlasitého reproduktoru a zpět, nebo přepínat mezi mono a stereo reprodukcí. Potěší možnost nastavit si automatické vypnutí po určité době (30, 60 a 90 minut), to když posloucháte rádio před spaním.