Velká recenze zařízení HTC HD2

Kapacitní displej, ovládání zařízení, jeho systém i uživatelské rozhraní

I když je HD2 papírově jen další z mnoha zařízení se systémem Windows Mobile, způsob jeho ovládání je hned z několika důvodů velmi odlišný a dlouhodobý uživatel přístrojů s tímto operačním systémem si na něj musí přeci jen trochu zvykat. Nejde jen o absenci stylusu, to už tu bylo hned několikrát, ale hlavní změnou je obrovský displej s kapacitní dotykovou vrstvou a navíc podporou multitouch, tedy vícenásobných dotyků.

Kapacitní multidotykový displej si zaslouží zvláštní pozornost. Jeho používání je totiž tak odlišné od běžného odporového, že jednou z nejčastějších překážek v pohodlném užívání je právě on; část uživatelů si na něj prostě nezvykne. I mě to trvalo dost dlouho, rozhodně déle než obligátních pár týdnů, ale nakonec se to po zhruba dvou měsících poddalo a obtížný byl naopak přechod zpět do říše displejů odporových. Na kapacitním displeji v principu není nic špatného, spíš naopak - k ovládání stačí prst, není nutné vyvíjet silný tlak, displej může být díky skleněné krycí vrstvě nesrovnatelně odolnější a i viditelnost na sluníčku je o něco lepší, než u druhého typu. Mezi hlavní nevýhody kapacitního displeje naopak patří nižší přesnost (tenký hrot stylusu je logicky vždycky přesnější, než bříško prstu), nižší citlivost v určitých podmínkách jako je velká zima nebo velké vlhko nebo nutnost používat prst bez pokrývky.

Teorie je pěkná, ale praxe je to hlavní. A i když jsem si na displej skutečně zvykl, mimo jiné i proto, že už delší dobu vlastním nejmenovaný jablečný produkt, pár výhrad k němu mám. Tou hlavní je samozřejmě ovládání klasických Windows Mobile aplikací, které je jednoduše obtížné. Windows Mobile 6.5 verze použitá v HD2 nabízí takřka nulovou optimalizaci pro ovládání prsty/kapacitní displej a i když fyzické rozměry displeje trochu pomáhají, trefovat se například do takového toho formulářového prvku majícím po pravé straně dvojici miniaturních šipek nahoru a dolu je skutečně zábavné. Ale ani v prostředí HTC to není vždy dokonalé. I přes veškerou snahu jsem například na softwarové klávesnici dělal víc chyb, než na rozměrově menším iPhonu. Apple očividně nějak přesnou pozici tapnutí koriguje a velmi chytře si domýšlí, co uživatel chtěl udělat.

Ale ani displej není bez chyby. Jednak měl občas problém zareagovat (subjektivně mi přišlo, že to byl problém jen několika míst, protože na různých zařízeních se chyba opakovala), a pak jsou na rozdíl od iPhone na displeji především ve slunečním světle dobře viditelné jakési lesklé tečky uspořádané v matici, což je poměrně rušivý element. Očividně je v displeji použita jiná technologie, ale když to jde i bez ní... A když už srovnávám s iPhonem, tak mi displej "jablka" přišel méně se lesknoucí a na sluníčku čitelnější. Na druhou stranu je díky několikrát zmiňované skleněné vrstvě povrch displeje velmi pevný a i když poškrábat jde, je to nesrovnatelně obtížnější než poškrábat takový Diamond2.
Velmi pozitivně hodnotím podporu multidotyků a gest. Není to sice úplně dokonalé a počet gest je silně omezen, ale zoomovat fotku nebo webovou stránku pomocí pohybu dvou prstů mi přišlo přeci jen pohodlnější, než posuvníkem pod displejem nebo dokonce prostým grafickým tlačítkem na displeji. Podobně jako u senzoru zrychlení není ani u multidotyku podpora bez omezení, ale pouze pro vybrané aplikace, mimo jiné Operu Mobile, prohlížení fotek nebo Google Maps Mobile, ale i Excel Mobile či Outlook Mobile. Úsměvně působí možnost zoomovat například ve správci souborů, kde to nemá moc velký efekt, ale alespoň si všimneme malého náhledu na spodku displeje, kde vidíme aktuální pozici v rámci celé obrazovky. Pokud chcete víc, musíte opět přizvat na pomoc aplikaci třetí strany (např. BsB Tweaks for HTC HD2 1.6).

Přes mírné rozpaky mám z kapacitního displeje kladný dojem. Zvyknout si na něj jde a pohodlí při patlání prstíčkem je vážně vysoké. V některých situacích bych sice uvítal i něco přesnějšího, než jen svůj ukazováček, ale nebylo jich zas tak moc a kdyby se v HTC rozhodli udělat oficiální ROMku pro HD2 vycházející z Windows Mobile 6.5.3 (neoficiálních je už spousta), bylo by to téměř ideální.
Jak asi vyplývá z předchozích řádků, ovládání zařízení jako takového je téměř čistě záležitost pro vaše prsty. Pouze pro některé operace lze využít tlačítek, ale pokud chcete, obejdete se bez nich úplně. Osobně jsem je ale používal, pro rychlý návrat na hlavní stránku nebo zobrazení nabídky Start mi to přišlo pohodlnější, o ovládání telefonických hovorů nemluvě. Stěžejním bodem ovládání systému je samozřejmě HTC Sense a není divu, že v něm budete trávit spoustu času. Pokud pro vás ale není toto řešení od výrobce to pravé ořechové, můžete ho vypnout a použít vlastní řešení, Sense je ostatně jen hodně narostlý modul pro obrazovku Dnes. Vypnutím Sense rovněž ušetříte dost systémových prostředků, ale vzhledem k rozsahu nabízených služeb není důvod za to HTC kritizovat.

Podrobný popis HTC Sense jsem nabídl v předchozích kapitolách, ještě podrobnější představení pak můžete najít v samostatném článku. Nyní je čas na obecné shrnutí. Díky velmi vysokým možnostem přizpůsobení si troufám tvrdit, že odpůrců tohoto rozhraní zase o něco ubylo. Na HD2 je velmi dobře vidět, že HTC naslouchá svým uživatelům a že se nebojí měnit i věci již fungující, pokud tak uzná za vhodné. Díky rychlému procesoru a velkému množství operační paměti je práce s HTC Sense velmi rychlá a plynulá, i když je na můj vkus někdy těch animací a zdržujících kravinek až moc. Osobně jsem se snažil využívat všechny funkce a snad kromě akcií a záložky pro spouštění internetu se mi to celkem dařilo. Sympatická je snaha výrobce jít do hloubky, takže i po delším používání zařízení budete určitě přicházet stále na nové funkce a vlastnosti. A když o tom tak přemýšlím, je asi hodně škoda, že se Microsoft pro novou verzi systému nerozhodl jít nějakou podobnou cestou, ale to je už jiný příběh.

Asi nejpropracovanější je část určená pro správu kontaktů. Obdivuhodná je především snaha o propojení dříve různých nebo komplikovaně ovládaných vlastností do jednoho celku, nebo alespoň zjednodušení přístupu k nim. Například tapnutím na adresu se zobrazí požadované místo na mapě v Google Maps Mobile. U uživatele svázaného s Facebookem se jedním tapnutím dostanete na jeho fotogalerie, které se zobrazují ve stejné aplikaci, jako lokálně uložené fotky, jen je to trochu pomalejší. Potěší možnost nastavení výchozího čísla pro posílání SMS zpráv, pomocí systémových prostředků je to dost složitá záležitost a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Jak už jsem zmiňoval v předchozích kapitolách, díky skutečně velkému počtu konfiguračních apletů oblečených do slušivého oblečku Manila se téměř vše dá nastavit bez nejmenších problémů prsty a i to dobře vypadá. Dokonce na XDA developers vytvořili něco jako Manila SDK, takže vznikla spousta aplikací využívajících stejné ovládací prvky, jako má zařízení od HTC. Rozdělení do jednotlivých kategorií je celkem logické a po krátkém zorientování nebudete mít s přizpůsobením zařízení žádnou práci. A pokud náhodou narazíte na něco, co se přes panel Nastavení změnit nedá, je k dispozici i klasické Nastavení známé z Windows Mobile 6.5.

Zařízení HTC HD2 bohužel postrádá výchozí multijazykovost známou z některých Samsungů. HTC zařízení prodává pouze s jedním jazykem (výjimku tvoří rozhraní HTC Sense, které lze zásahem v registru lokalizovat i na anglické verzi, ale to s sebou nese i některé problémy). Pokud chcete češtinu, je nutné si zakoupit zařízení označené značkou CZE, které přímo v ROMce obsahuje Sunnysoft InterWrite Pro od stejnojmenné společnosti a které zařízení kompletně počeští.
I bez lokalizace od Sunnysoftu ale díky HTC a jejich Full QWERTY klávesnici zvládnete psát české znaky například na zařízení dovezeném z Anglie. Stačí požadovaný znak stisknout o trochu déle a pak se nad prstem objeví celá řada speciálních znaků, jen si vybrat. Bez dalších úprav ovšem můžete zapomenout na český slovník XT9, pokud patříte mezi příznivce této technologie, doporučuji k přečtení toto vlákno ve fóru.

Kromě plné QWERTY klávesnice, která umí jako jediná fungovat i v režimu na šířku, jsou na zařízení ještě dvě klávesnice od HTC - kompaktní QWERTY vždy s dvojicí písmen na jednom tlačítku a nakonec telefonní klávesnice s trojicí znaků na každém tlačítku. Osobně jsem používal pouze první jmenovanou, protože bez spolehlivého slovníku pro XT9 nejsou ty dvě další klávesnice zrovna praktické. Psalo se mi celkem dobře, ale jak jsem psal už v předchozí kapitole, chyb jsem dělal i po měsících používání stále relativně dost; nejvíce při jemném posunutí prstu při zvedání v poslední fázi pohybu.