Velká recenze zařízení ASUS P525

Parametry zařízení

Při pohledu na technickou specifikaci zařízení ASUS P525 narazíme jak na vlastnosti zcela běžné, tak i vlastnosti nadstandardní či jinak vybočující ze standardního rozsahu vlastností Pocket PC zařízení s integrovaným mobilním telefonem. Zařízení navíc nabízí celkově vyladěnou sestavu extra konfiguračních nástrojů, díky kterým je možné využít danou vlastnost až na maximum.

Procesor Intel Bulverde PXA270 potěší zcela jistě všechny, kterým zařízení s pomalým OMAPem nesmí do baráku:). O to víc, že tento procesor nabízí nejen špičkový výkon umocněný nyní již vysoce optimalizovaným kódem Windows Mobile 5, ale pro klidnější chvíle i možnost snížení frekvence procesoru a z toho vyplývající zvýšení životnosti baterie. Celkově je možné nastavit výkon procesoru ve třech úrovních napevno, nebo nechat nastavení na automatice podle potřeby. Podle programu Pocket Hack Master pracují tři pevně volitelné stupně na frekvencích 416, 312, respektive 208 MHz. Pokud ovšem vyberete automatickou změnu výkonu podle momentální potřeby, bez zátěže klesá výkon až na pouhé 104MHz a energetická úspora je tak stoupá k maximu. Automatika je navíc velmi pružná a změna rychlosti okamžitá, kromě testování jsem neměl jakoukoliv potřebu výchozí, plně automatický režim měnit.

Pro milovníky čísel a grafů zde nabízím přehledné srovnání jak výsledků ASUSe při různých rychlostech, tak i blízké konkurence. Jak sami vidíte, výkon ASUSu je prostě špičkový. A to nejen z hlediska samotného procesoru, ale pozadu nezůstává ani rychlost pamětí nebo výkon grafického subsystému. Z benchmarků se dají vyčíst i tři zajímavosti. Tou první je zjištění, že na stejné frekvenci jsou si OMAP i XScale výkonnostně velmi podobné, žádný zásadní rozdíl mezi nimi není. Druhá zajímavost se týká regulace výkonu. Při pohledu na výsledek testu paměti (RAM) zcela jasně vidíme, že mezi vysokým a středním stupněm je rozdíl pouze ve výkonu procesoru, kdežto úsporný režim kromě nižší frekvence nabízí také poloviční rychlost paměti. Posledním zjištěním je potvrzení skutečnosti, že velký podíl na celkovém výkonu má i optimalizace systému. Do grafů jsem to raději nedával, protože je to silně zavádějící, ale kromě faktických testů procesoru byl ASUS P525 ve všem lepší než zařízení Mio DigiWalker A701. To má sice rychlejší procesor taktovaný na 520MHz, ale protože byl benchmark dělán na jedné z prvních verzí Windows Mobile 5, výsledky jsou někdy i výrazně horší než u ASUSu.

Rovněž výsledky z testování obou typů vnitřních pamětí byly velmi potěšující. Superrychlý procesor je k ničemu, pokud nemá odpovídající přísun informací ke zpracování, což má na starosti paměť typu RAM. Ta je u tohoto zařízení schopna "krmit" procesor rychlostí celých 118MB/s, což je rychlost jedním slovem špičková. Rychlou paměť typu FlashROM zase oceníte vlastně pokaždé, když budete se zařízením pracovat - jsou v ní totiž uloženy všechny trvalé informace operačním systémem počínaje a vašimi daty konče. Při rychlostech čtení 22MB/s a zápisu 2137KB/s by vás zcela určitě neměla jakkoliv zdržovat. Jen pro informaci nakonec uvedu, že ačkoliv zařízení nabízí standardních 64MB RAM a 128MB FlashROM, uživatel má k dispozici 34,50MB RAM, respektive 72,50MB FlashROM. A pro případ, že se něco pokazí, je zde malá utilitka nazvaná Výchozí nastavení umožňující snadno uvést celý systém do původního stavu.

Ani v tomto zařízení není nijak špičkový grafický procesor, takže je na první pohled jasné, že maximum práce se přesune na hlavní procesor od Intelu. Jak ale sami tušíte, na rozdíl od OMAP konkurence s tím nebude mít naprosto žádný problém. Ať už jde o hraní her nebo přehrávání videa v plném rozlišení, ASUS P525 tohle všechno zvládá bez zadýchání. Nemá moc smysl to rozvádět, jednoduše pokud patří sledování filmů nebo hraní her v jakékoliv podobě k vašim oblíbeným kratochvílím, ASUS vás určitě nadchne. Dokonce i na prostřední úroveň výkonu procesoru lze sledovat filmy v nezmenšeném formátu a až na akční a rychlé scény je to zcela plynulé. Pokud si film překódujete na rozlišení 320x240 bodů, poběží naprosto plynule i při minimálním výkonu procesoru.

• Spb Benchmark - 5280 bodů (416MHz), 4764 bodů (312MHz), 3226 bodů (208MHz)
• GXmark - 2088 bodů
• VSbenchmark 2006 - 1068 bodů
• Dynamix 3D Benchmark - 85,95 FPS
• Hra Red Sector 2112 - 13-17 FPS (nejvyšší detaily, stíny zapnuté)
• Hra Z-Raid - 60 FPS
• Hra OpenJazz - 85-88 FPS
• TCPMP - 129,87% (416MHz), 107,89% (312MHz), 65,19% (208MHz)

O displeji toho není moc co povídat. Jedná se o vcelku klasického zástupce transflexních TFT displejů s úhlopříčkou 2,8 palců (73 milimetrů), rozlišením 240x320 bodů (QVGA) a schopností zobrazit až 65 tisíc barev najednou. Velmi pěkně vyvážené bílé podsvícení je možné nastavit v celkem osmi úrovních odděleně pro nabíjení a provoz na baterie; minimální úroveň podsvícení zcela vypne, druhá nejnižší hodnota nabídne velmi mírný jas pro používání zařízení v naprosté tmě a naopak nejvyšší úroveň displej rozzáří jako lucernu. Jako každé správné Pocket PC má i ASUS displej s dotykovou vrstvou, ke které nemám za celou dobu používání jedinou připomínku. Displej je prostě moc pěkný.

Odstavec o zvukových schopnostech zařízení musím u tohoto ASUSu začít netradičně. Je to sice hodně subjektivní hodnocení, ale integrovaný systémový reproduktor mi přišel neobyčejně kvalitní. Byl to jeden z nejlépe hrajících repráčků, jaká si za poslední recenze pamatuji. Nejen, že nabízí velmi vysokou úroveň maximální hlasitosti, ale především i při vyšších hlasitostech hraje velmi čistě a srozumitelně. Je samozřejmě nutné porovnávat porovnatelné, ale pokud ho srovnám s několika aktuálními Pocket PC, bylo to vážně na špici. To výstup na sluchátka už tak povedený není, i když ani zde není ASUS úplně marný. Díky možnosti konfigurace nejen hlasitosti a vyvážení levé/pravé sluchátko, ale především výšek, basů a pseudo 3D efektu si sice uživatel může zvuk upravit k obrazu svému, ale v praxi to zas tak moc poznat není a navíc mi přišlo, že ten equalizér zvuk prznil víc, než je obvyklé (především výšky tahaly uši). Maximální hlasitost je slušná, ale do úplně hlučného prostředí už nestačí. V každém případě bych ještě jednou chtěl připomenout sluchátka, bohužel s malým stereokonektorem 2,5 milimetrů, která mi díky gumovým "bublinkám" přišly v uchu velmi příjemné. Asi nejhorší ze zvukových dovedností byl záznam zvuku. Zařízení sice nabízí možnost nastavení citlivosti včetně plně automatické regulace, ale automatika funguje dost divně (hlavním problémem byl více či méně intenzivní rušivý zvuk, jasně rozpoznatelný na všech záznamech) a pokud chcete zvuk potlačit a přepnete na manuálním nastavení na nízkou citlivost, kvalita záznamu je nízká a s rostoucí vzdáleností ještě klesá. Zde jsou nahrané ukázky (666,45 KB).

Pro připojení k okolním počítačům nebo zařízením nabízí ASUS hned několik různých komunikačních technologií. Základem je samozřejmě standardní USB realizované prostřednictvím miniUSB konektoru na spodní hraně zařízení. Jako vesměs všechna zařízení s Windows Mobile 5 nabízí i tento ASUS možnost měnit pomocí jednoho z apletů v Nastavení způsob připojení přes ActiveSync (podrobný popis dvou způsobů komunikace přes ActiveSync najdete v recenzi HP iPAQ rw6815). Rozdíl v rychlosti je značný (738KB/s upload a 378KB/s download proti 446KB/s upload a 275KB/s download), takže je určitě lepší mít systém nastavený na vyšší rychlost a tu nižší používat pouze v případě problémů se spojením. Na rozdíl od většiny ostatních zařízení má ale ASUS ještě jednu volbu, kterou se ze zařízení stane hodně drahá čtečka paměťových karet a po připojení k počítači je možné s vloženou kartou pracovat jako by byla připojena přímo k počítači - žádný ActiveSync není potřeba. Jen pro představu jsem zkusil jeden testík, kdy jsem na kartu kopíroval 121MB velký film. Pokud jsem kartu připojil přímo k počítači pomocí USB čtečky, trvalo kopírování 1 minutu a 17 vteřin. Po vložení karty do zařízení to přes standardní ActiveSync trvalo 10 minut 45 vteřin a přes zmiňovaný speciální USB režim 5 minut 45 vteřin. Jak je vidět, ActiveSync je pro přenos souborů velmi neefektivní a tak pokud postrádáte čtečku, je před kopírováním velkých souborů určitě lepší přepnout zařízení do režimu Velkokapacitního paměťového zařízení. V každém případě je to užitečná volba. A jen pro doplnění uvedu, že v zařízení nechybí ani infračervený port.

Pokud jde o Bluetooth, zůstává ASUS jako jeden z posledních výrobců Pocket PC věrný sice dražšímu, ale propracovanějšímu ovladači od firmy Broadcom. Technicky je v ASUSu instalován Bluetooth modul verze 2.0. Zařízení jsem opět podrobil sérii testů a zde jsou výsledky. Synchronizace se stolním počítačem Asus S6F proběhla na výbornou hned na první pokus. Přenos souborů mezi notebookem a ASUSem fungoval obousměrně bez zádrhelů, stejně jako výměna souborů s následujícími zařízeními: HTC P4350 (Herald), HTC P3300 (Artemis), HP iPAQ hw6915, E-TEN Glofiish M700 nebo Qtek 8500. Ani připojení stereosluchátek nepředstavovalo pro ASUS překážku, po spárování stačilo pustit písničku a už to jelo - plynule, bez zadrhávání (do 10 metrů), hlasitě a kvalitně. Navíc jsem si všiml (nevím, nakolik je to unikátní), že nastavení hlasitosti na zařízení nemělo na hlasitost ve sluchátkách žádný vliv, hlasitost bylo nutno konfigurovat jen na sluchátkách. O BT sluchátku pro telefonování napíši víc v další kapitole, nyní snad jen tolik, že fungovalo rovněž bez problémů. V autě oceníte navigaci a protože ASUS nemá GPS modul integrovaný, musíte vzít zavděk nějakým externím. Já zkusil připojit můj Navilock BT-338 a ani zde nenastal problém. Na rozdíl od BT ovladače od Microsoftu umí Broadcom i PAN profil a tak je možné zařízení připojit přes BT AP k Internetu nebo jinému počítači. Zkusil jsem zařízení D-Link DBT-900AP a hádejte co - ani tentokrát to nebylo s jedinou chybičkou. Zkoušel jsem i současné připojení více BT zařízení najednou, kde sice občas docházelo k drobnému rušení, ale nebylo to nijak extrémní a kromě poslechu hudby přes BT sluchátka to není nijak patrné. Prostě Bluetooth v ASUSu si zaslouží jednu velkou jedničku.

Kromě modulu pro Bluetooth má v sobě ASUS integrován ještě jeden modul schopný komunikovat na frekvenci 2,4GHz, kterým je samozřejmě WiFi. Modul bohužel podporuje pouze základní verzi 802.11b, což je trochu škoda. Ani ne tak pro nižší maximální rychlost, plných 11MBitů pro kapesní zařízení stačí víc než dost, ale spíš zamrzí neschopnost zařízení se připojit k některým přístupovým bodům, která podporují pouze novější variantu 802.11g. Zařízení umí pouze základní protokoly WPA, WEP a TKIP, nicméně kromě bezproblémového připojení k mému prvnímu AP D-Link DSL-G684T ASUS našel a úspěšně se domluvil i s druhým AP ASUS WL-566gM, který je konfigurován i pro komunikaci novějšími protokoly WPA2 a WPA2-PSK. Citlivost příjmu signálu mi přišla nadprůměrná, chytal jsem i některé dosud neznámé přístupové body. Pro šetření energií nabízí ASUS i několik možností nastavení, ať už jde o výkon vysílače (50%, 100%), řízení spotřeby nebo možnost po určité době automaticky WiFi modul vypnout, pokud není využíván. Vzhledem k celkovému výkonu zařízení asi nebude překvapením, že Skype fungoval zcela bez problémů. Při používání ASUSu jsem narazil jen na jednu nepříjemnou vlastnost - dle tohoto dokumentu je softwarově vyloučeno souběžné používání WiFi a telefonu. Pokud použiji jedno, vypne se to druhé a naopak.

Na rozdíl od zařízení vyrobené firmou HTC nemá ASUS nějakou centrální aplikaci pro obsluhu všech modulů, hlavní roli tak hrají dvě oddělená tlačítka na obrazovce Dnes spolu s jedním, bohužel pouze informativním modulem. A to je trochu problém, protože některé věci je nutné dělat zbytečně složitě. Tak například pokud chci z nějakého důvodu vypnout telefonní modul a používat jen WiFi, musím nejdříve aktivovat režim "Letadlo", čímž vypnu všechny puštěné bezdrátové moduly, a pak pustit ručně samotný WiFi modul - telefon zůstane vypnutý. Stejně tak je komplikovanější zapnuti/vypnutí PUSH emailu. Není to nikterak zásadní problém, ale určitě by se to dalo vylepšit.

Zajištění dostatku energie i mimo dosah elektrické zásuvky má na starosti vyměnitelný Li-Ion akumulátor s kapacitou 1300mAh. Celkově pro mě byla výdrž na baterie obrovským překvapením, protože v testu dosáhl ASUS až na výjimky lepších výsledků než například HTC P3300 (Artemis) s pomalým a úsporným OMAP procesorem (procesor byl nastaven na nejvyšší úroveň výkonu) a navíc tyto dobré výsledky potvrdil i v praxi, kdy ho i při intenzivním používání bylo nutné nabíjet jen jednou za dva dny. A pro případ nouze, kdy je nutné baterii šetřit pro pozdější použití, je možné dlouhým stisknutím tlačítka pro zapnutí/vypnutí zařízení zcela vypnout. Jediné, co lze v tomto ohledu ASUSu vytknout je otravná informace upozorňující na nízký stav baterie, která se objeví už při polovičním vybití, což je podle mého názoru až příliš brzo.

• Standardní test běžného používání, max. podsvícení - 4h 40min
• Přehrávání videa, max. podsvícení - 6h 25min
• Přehrávání MP3, vypnutý displej - 19h 45min
• Zapnuté GPRS, max. podsvícení, bez zatížení - 9h 25min
• Zapnutý Bluetooth, max. podsvícení, bez zatížení - 7h 10min
• Zapnuté WiFi, max. podsvícení, bez zatížení - 3h 43min

Poznámka: Vzhledem k chybě v Spb Benchmarku je při standardním testu zařízení po celou dobu maximálně vytíženo otevíráním velkého dokumentu ve Wordu, takže je výsledek nutné brát s rezervou - takto standardní používání PDA nevypadá. A protože se mi zdálo, že testy WiFi nejsou příliš odpovídající skutečnosti, od teď pouštím při tomto testu PING na výchozí bránu sítě. Takže je trochu vytížen i procesor, ale hlavně je neustále v permanenci WiFi přenos, což se na výsledném času dramaticky projevilo.

U nabíjení jsem přišel na jednu drobnou zvláštnost. Zařízení má standardní miniUSB konektor, tak jsem jej připojil k univerzálnímu zdroji od nějakého zařízení od HTC, co mám neustále na stole. Po hodině však byla baterie nabitá jen na 3%, a navíc jen co jsem zařízení zapnul, po chvíli se z důvodu nedostatku energie zase vypnulo. Parametry zdroje jsou zcela standardní, takže jsem začal uvažovat o hardwarovém problému. Nakonec jsem ale vybalil a vyzkoušel nabíječku přímo k ASUSu a zařízení bylo po půl hodině nabito na 30%. Netuším, kde je problém, ale zkoušel jsem to několikrát a chovalo se to pořád stejně. Naproti tomu nabíjení přes USB kabel z počítače fungovalo bez problémů od první chvíle i s "univerzálním" kabelem.