Sony MDR-1R(BT): vzduchem nebo kabelem?

Již v minulé kapitole jsem začal „drátovým“ modelem, a tak pro větší pořádek dodržím pořadí i zde. Poprvé vybaluji sluchátka z ohromného boxu a jsem příjemně překvapen nízkou hmotností a o to méně cítím množství gramů na hlavě. Sony si v tomto směru pomohlo použitím plastů, takže doufám, že benefit nízké hmotnosti časem nevyváží změklá konstrukce mostu a celkově nízký tlak náušníků.

Když už zmiňuji náušníky, pojďme si je více přiblížit. Po nasazení na hlavu vaše uši prakticky zapadnou kamsi do útrob sluchátek a hlavou se rozline zpočátku nepříjemný pocit. Nasadil jsem si vůbec něco na hlavu, nebo sluchátka spadla? Nebýt mírného tlaku v oblasti spodní čelisti, nebyla by MDR-1R prakticky vůbec cítit. Jedná se o suverénně jedny z nejpohodlnějších sluchátek, které jsem měl v životě na uších a myslím, že s přehledem zatopí i řadě studiových konkurentů.

Zasouvám kabel s ovládáním hlasitosti, který do sluchátek celkem důvěryhodně zapadne cvaknutím. Druhý konec míří do mobilu a i zde jsem potěšen zejména díky zahnutému konektoru. Proti dosavadnímu průběhu nemám žádné výtky a lehoučký kabel ani nijak zásadně neovlivňuje pohyblivost a celkem poslušně visí směrem dolů.

První rozpaky nastávají při odchodu mimo byt, kdy navlékám bundu s vysokým límcem, a tím bohužel „drkám“ do vyztužené horní části kabelu. Není problém si takto při prudkém otočení hlavou sluchátka posunout o pár milimetrů.

Nedlouho na to následuje další zklamání, neboť ovládání hlasitosti nefunguje s Android telefony, a to včetně vlajkové lodi Sony Xperia Z. Možná by měl někdo sluchátkové divizi ukázat i ostatní patra vývojového centra a seznámit je s kolegy z mobilního oddělení. Tohle beru jako velké selhání a vracím se nazpět do bytu oprášit iPod. S produkty Apple totiž má toto ovládání plně fungovat a naštěstí je tomu opravdu tak.

Sluchátka jsem měl na hlavě i přes pět hodin a musím se sklonit před výrobcem, který opravdu vytvořil unikátně pohodlné náušníky. K tomu přispívá i nízký tlak hlavového mostu, ten na rozdíl od některé konkurence nebyl stvořen proto, aby vám drtil hlavu, jak jen může. Jediný pozor si musí dát majitelé vystouplejších uší, neboť je možné částečné uchem zavadit o plastovou mřížku reproduktoru, každopádně lze to řešit mírným posunem náušníků do jiné polohy. Zvuková izolace je díky přiléhavým náušníkům na vysoké úrovni, a to obousměrně. V letních měsících počítejte, že kontakt s koženkou může způsobit mírné opocení okolo uší.

Nejsem hudebník ani potomek ze skladatelské rodiny, takže detailní rozbor hudebních vlastností u mě nečekejte. Byl jsem zvědav, zdali propagace tohoto produktu skrze hudebníky Katy B a Magnetic Man bude jen dalším marketingovým trikem jako frekvenční rozsah. Nevím, zdali opravdu zmíněné osoby pomáhaly s vývojem, nicméně výslednou reprodukci hodnotím jako velmi povedenou. Kdo by čekal sluchátka zaměřená na moderní směr a tudíž silně tlačící do popředí „přebassovanou“ složku hudby, bude příjemně překvapen.

Sony MDR-1R si totiž na nic nehrají a místo dunícího efektu se raději věnují ostatním složkám skladby. Díky tomu si z nahrávky vyslechnete středy i výšky a velmi dobře si MDR-1R rozumí se samotným zpěvem a vokály v pozadí. Během poslechu několika různých žánrů jsem nikdy neměl pocit, že by tato sluchátka nějak výrazně upřednostňovala jednu složku skladby před druhou. Reprodukci tedy hodnotím jako překvapivě čistou a vyrovnanou. Každopádně berte tento popis jako osobní pohled a raději si sluchátka před koupí nejdříve vyzkoušejte. Vybalené MDR-1R jsem například našel v pražském Palladiu v prodejně s nakousnutými jablky, ale jistě je budou mít i v obchodech Sony.