Mobilní platformy: historie a současnost

U popisu jednotlivých platforem prakticky vždy naleznete poznámku, že na hraní či plné pracovní nasazení je zkrátka potřeba se poohlédnout po dedikované grafice, a právě zde přicházejí ke slovu dva výrobci, kdo jiný než věční rivalové AMD (ATI) a NVIDIA. Je pravdou, že Intel jejich náskok každou novou generací mohutně ukrajuje, ale stále jsou oblasti, kde si s Intel HD Graphics nevystačíte.

Začněme hraním her, které se čím dál tím více snaží napodobit realitu. Grafické náročné tituly, jako je například Crysis 3, si na integrovaných jádrech spustíte leda v zpomaleném režimu snímkování, a právě v tu chvíli je třeba se poohlédnout jinde. Jak Nvidia, tak AMD se pravidelně střídají na pozici nejvýkonnějších modelů a rozhodnutí tak musíte učinit na základě aktuální nabídky a testů. Je také nutné si dávat pozor na recyklované čipy z minulé generace, ale o tom později.

Pokud používáte notebook pro pracovní účely a nejsou vám cizí produkty jako AutoCAD, Photoshop, Sony Vegas a podobně, pak stojí za zvážení se podívat po nabídce profesionálních grafických karet. Ty jsou většinou nabízeny jen ve velmi omezeném množství notebooků. Nabídka podporovaných aplikací roste každým rokem, ale je dobré se podívat, zdali konkrétně vámi užívaný software umí akceleraci skrze grafické jádro a hlavně, jestli se zvýšená investice vyplatí. Nemusím snad podotýkat, že jsou profesionální grafické karty pekelně drahé.

Kalifornský výrobce není v mobilním segmentu žádným nováčkem a jeho produkty jsou na trhu již nějaký jen pátek. V minulosti se NVIDII podařilo vytvořit kvalitní grafické karty, ale i několik nepovedených či vysoce problémových sérií. V porovnání s AMD (ATI) nabízela NVIDIA o něco lépe odladěné ovladače, avšak v poslední době se tento rozdíl smazává.

Velký úspěch přinesla výrobci 9. série grafických karet GeForce, které se v mobilním segmentu prodávaly s označením GeForce 9300M, 9400M, či NVIDIA Ion. Čipy nabízely slušný multimediální výkon a přitom jejich spotřeba nebyla nikterak vysoká. Bohužel mezitím doznívala aféra s vadnými grafikami, která udělala výrobci nemalé problémy.

Od deváté série se NVIDIA zaměřila také hodně na projekt CUDA a rozjela velkou kampaň za širší využití grafických karet. Díky tomu lze dnes na grafických kartách převádět například video výrazně rychleji než na procesoru. V oblasti her se pak snaží prosadit fyzikální výpočty přes PhysX. U platformy Centrino 2 jsem zmínil možnost přepínání grafických karet za běhu systému, avšak tato technologie má několik nedostatků, které se podařilo odstranit u NVIDIA Optimus. Test notebooku s technologií Optimus naleznete zde.

Přesuňme se do roku 2013, kdy nabídku výrobce tvoří grafické karty GeForce 6xx a objevují se již první 7xx. Nicméně právě v označování se stala NVIDIA mistrem klamu. Pokud si například zakoupíte GeForce GT 640M, dostanete poslední architekturu Kepler, avšak ihned pod ní se nalézá model GeForce GT 635M se starší architekturou Fermi. Přitom se na první pohled může zdát, že patří do stejné rodiny. Nvidia totiž jednoduše vzala starší generaci a přejmenovala ji na vyšší, v tomto případě se pod GT 635M skrývá GT 555M.

Je to paradoxně poněkud škoda, neboť NVIDIA po řadě excesů v minulosti má v posledních letech celkem kvalitní a výkonné generace svých grafických karet, doladila přepínání Optimus o několik tříd výše, ale podobnými marketingovými triky zbytečně klame neznalé zákazníky.

Úhlavní konkurent společnosti NVIDIA nabízí v mobilním segmentu také poměrně široké spektrum grafických akcelerátorů. S výrobou má ATI dlouholeté zkušenosti a první model se objevil již v roce 1996. Nicméně výraznější prosazení na trhu dokázaly až komerční karty s označením Mobility Radeon, kterého se mimochodem výrobce drží dodnes.

Důležitou událostí pro ATI byl rok 2006, kdy byla společnost koupena AMD a nyní probíhá vývoj pod křídly procesorové „dvojky“ na trhu. Stejně jako NVIDIA, se i ATI snaží prosadit jak u běžných uživatelů, tak v profesionálním prostředí. Jak se AMD v oblasti procesorů nedaří, tak na poli grafických akcelerátorů je situace výrazně příznivější. Zlepšil se jak výpočetní výkon, tak softwarová podpora, takže nákup notebooku s „červenou“ samolepkou nemusí být nutně špatnou volbou.

U společnosti AMD si v roce 2013 můžete „zakoupit“ Radeony s označením HD 8xxx, nicméně jejich vstup na trh se odehrál kolem konce minulého roku a je možné, že v řadě notebooků naleznete ještě starší HD 7xxx. Nicméně aby v tom NVIDIA nebyla sama, tak AMD přeznačuje vesele své Radeony také a je potřeba být opětovně poněkud obezřetnější.

Další zádrhel, kterého jsem si všiml, je podpora přepínání karet podle zátěže. NVIDIA Optimus je v dnešní době prakticky v každém notebooku, pokud je přítomna karta GeForce. V případě AMD se situace obrací a spíše je příjemným překvapením, pokud daný notebook umí přepnout na slabší grafické jádro. Jako příklad uvedu současnou generaci Elitebook od HP, kde podpora této technologie zcela chybí. Tato skutečnost u pracovního stroje v cenovém rozmezí 30 - 50 000 Kč rozhodně nepotěší.