mlsný amatér

Dělat jednoduše a levně, když to jde složitě a draze, že? Kdysi dávno jsem si do Š 105 L na koleně za pár šupů vyrobil a sám namontoval plynule ovladatelný cyklovač stěračů, stačil mi na to, ­(od první čárky na schematu až po nasazení knoflíku na hřídelku potenciometru, jeden víkend, ­(nejdéle trvalo vyschnutí kalafunového laku na tišťákové destičce­).
Fungovalo to perfektně, bylo to jednoduché a blbuvzdorné, takže jsem jich vyrobil a namontoval melouchářsky několik desítek. Dnes je něco podobného nemyslitelné; firmy dělají vše pro to, aby zákazníkům ztrpčovaly život a mohly jim tahat neustále peníze z kapes.

Stačí nechat elektronesmysl stát týden na mrazu vybitý. A max. kapacita baterky je rázem na max. 2%, navíc při pokusu o dobití takto zmrzačené baterie, zejména na rychlonabíječce, hrozí velké riziko zahoření. A zapouzdřené baterie, bez ohledu na konstrukci, mají dobu života max. 5 let, pak se běžně stává, že baterie totálně klekne ze dne na den. Ostatně, navrhuji objektivní test. Koncem března až začátkem dubna rozkvetou v Lačnově u Horní Lidče šafránové louky, je to nádherný pohled, takže se tam můžeme zajet podívat. Já pojedu se svým 6 let starým Hyundai, ­(najeto 180.000km­) upraveným na E­-85, ­(24 Kč­/litr­), vy si někde sežeňte libovolný elektronesmysl, úderem deváté vyrazíme z Prahy, v Lačnově pořídíme pár obrázků, ­(já tedy určitě­) a zase zpátky. Trasa je libovolná. A, schválně, v kolik kdo z nás dorazí zpátky a kolik koho ta cesta bude stát. A vsaďte se o kolik chcete, že to pořídím rychleji a levněji. ­(Pochopitelně se budou striktně dodržovat dopravní předpisy­).

Takže s elektromobile, který bude v provozu druhý, nebo třetí rok a pojedu buď v zimě s topením, nebo v létě s klimatizací, budu dobíjet každých 200 km, ­(těch 663 km je jen zbožné přání výrobce­),zejména, když budu chtít jet po dálnici svižněji. Takže vyrazím z Prahy, někde u Devíti křížů bude baterka na dně, postojím u nabíječky hodinu, přičemž si dám něco k jídlu. Pak opět vyrazím, někde na úrovni Prostějova dtto. Dojedu z posledních sil do Ostravy, opět dobiju, opět něco sním a vypiju a to samé mne čeká cestou zpátky. Takže z Prahy do Ostravy pojedu o dvě hodiny déle, než z klasikou, to samé zpátky, navíc v Praze budu muset, před tím, než auto odstavím, opět dobíjet, ­(kdybych ho nechal s vybitou baterkou stát na mrazu týden, už s ním pak neujedu ani metr­), a když si spočítám náklady, jsem na trojnásobku ceny za benzin! Děkuji, už jsem zvracel. A můj obezitolog ze mne také nebude nadšený, běžně jezdím tak, že vyrazím kolem deváté z Prahy, jedu nonstop do Ostravy, ale spíš dál, ­(Bumbálka, Strání­), dám si oběd, cestou zpátky někde dotankuji a nejpozději v pět odpoledne jsem zase doma a můžu jet i po silnicích, na nichž nejsou nabíječky.