Microsoft začne vybírat poplatky za použití souborového systému FAT
4.12.2003, Pavel Koza, aktualita
Včera se na serveru Microsoftu objevila zpráva, která se svým významem pravděpodobně dotkne valné většiny uživatelů nejen počítačů, ale i všech možných výrobků spotřební elektroniky jako jsou kapesní počítače, digitální fotoaparáty, digitální videokamery, MP3 přehrávače, a i většiny dalších výrobků, které svá data uchovávají na záznamových médiích s využitím technologie systému souborů FAT. Microsoft jako vynálezce a držitel důležitých patentů se totiž rozhodl nechat si za to zaplatit.
Ať už máte doma jakýkoliv produkt spotřební elektroniky obsahující slot pro paměťový modul, s nějvětší pravděpodobností používá souborový systém FAT. Je to tak samozřejmé, že se o tom nikde ani moc nemluví. A právě to mi například umožňuje, abych na jeden IBM MicroDrive 1GB (miniaturní pevný disk) nafotil několik stovek fotografií, poté si je v iPAQu prohlédl a nepotřebné smazal, nejhezčí vytiskl přímo na nějakou barevnou tiskárnu s CF slotem, a ten zbytek na svém notebooku upravil a nahrál na web. A mít například MP3 přehrávač s podporou CompactFlash, nebyl by ani problém vyhradit si určitou část pro oblíbené písničky. Jinými slovy maximální kompatibilita mezi různými typy zařízení zajištěna.
Pokud stále netušíte, co to ta zkratka FAT vlastně znamená, tak bych si dovolil ocitovat celkem výstižnou specifikaci, převzatou ze serveru Einstein.cz. Souborový systém je prostě systém, díky němuž můžete na disku pracovat se soubory a složkami. Samozřejmě, že FAT není jediný souborový systém, je jich relativně dost, ovšem FAT je prostě nejrozšířenější.
V souborovém systému FAT (File Allocation Table) je disk rozdělen na sektory. Každý sektor má fyzické a logické číslování. Ke každému sektoru existují oddíly, které patří k sektoru (clustery). Cluster - tvoří 1 nebo více sektorů (délka 512B až 32kB), aby bylo možné adresovat 12ti nebo 16ti bitové clustery. Proto je vhodné velké disky dělit na logické disky, aby se zmenšila ztráta bytů při nenaplnění celého clusteru. U pevných disků bývá 12b, 16b a 32b (FAT12, FAT16, FAT32). Při nahrávání souboru na disk se soub. zapíše do adresáře. Počáteční sektor udává, kde se nachází začátek souboru. Délka udává velikost souboru. Např. (FAT16) soubor veliký 1060 se zapíše do 3 sektory. První část uložena např. v sektoru 1. Na druhou část odkazuje sektor 1 a na 3 část odkazuje druhý sektor, v kterém jsou data uloženy.
Idylka však, zdá se, brzo skončí. Microsoft se, jako autor a potažmo i majitel několika důležitých patentů, při pohledu na milióny prodaných zařízení rozpomněl, že souborový systém FAT je vlastně jeho produkt, a že by nebylo špatné na této obrovské popularitě vydělat pár dolarů pro své akcionáře. V článku FAT File System Technology and Patent License popisuje, jak si to vlastně představuje.
Stručně řečeno, platit se bude jak za každé médium předformátované systémem FAT z důvodu distribuce dat a programů, tak i z každého zařízení, které bude při práci s paměťovými médii používat systém FAT. Licenční poplatek bude 0.25USD za každé médium či zařízení splňující jednu z výše uvedených podmínek, a jestli jsem pochopil správně větu "Pricing for this license is US$0.25 per unit with a cap on total royalties of $250,000 per manufacturer.", tak jeden výrobce zaplatí za jednu licenci maximálně 250 tisíc dolarů.
Otázkou zůstává proč... Proč se Microsoft rozhodl přistoupit k takovému kroku, který sice přinese nějaké peníze, ovšem v porovnání s ostatními příjmy se pravděpodobně nebude jednat o nic významného, obzvlášť pokud je mé pochopení textu a jeho překlad správný (maximálně 250 tisíc dolarů za produkt). Zcela určitě však tento krok vyvolá další vlnu negativních reakcí, a to i přesto, že podobných patentů se platí velmi mnoho (kdo z vás ví, že při nákupu libovolné SD karty příspíváte na konto Panasonicu?). Pokud nakupujete zboží velkých výrobců, asi se nic nezmění - 25 centů je z hlediska celkové ceny výrobku skutečně zanedbatelná částka. Problém může nastat u výrobků, jejiž výrobce nechce mít s placením Microsoftu nic společného. V takovém případě může být s kompatibilitou tak, jak jsem ji popisoval v úvodu, bohužel konec. Nebo máte jiný názor?
Pokud stále netušíte, co to ta zkratka FAT vlastně znamená, tak bych si dovolil ocitovat celkem výstižnou specifikaci, převzatou ze serveru Einstein.cz. Souborový systém je prostě systém, díky němuž můžete na disku pracovat se soubory a složkami. Samozřejmě, že FAT není jediný souborový systém, je jich relativně dost, ovšem FAT je prostě nejrozšířenější.
V souborovém systému FAT (File Allocation Table) je disk rozdělen na sektory. Každý sektor má fyzické a logické číslování. Ke každému sektoru existují oddíly, které patří k sektoru (clustery). Cluster - tvoří 1 nebo více sektorů (délka 512B až 32kB), aby bylo možné adresovat 12ti nebo 16ti bitové clustery. Proto je vhodné velké disky dělit na logické disky, aby se zmenšila ztráta bytů při nenaplnění celého clusteru. U pevných disků bývá 12b, 16b a 32b (FAT12, FAT16, FAT32). Při nahrávání souboru na disk se soub. zapíše do adresáře. Počáteční sektor udává, kde se nachází začátek souboru. Délka udává velikost souboru. Např. (FAT16) soubor veliký 1060 se zapíše do 3 sektory. První část uložena např. v sektoru 1. Na druhou část odkazuje sektor 1 a na 3 část odkazuje druhý sektor, v kterém jsou data uloženy.
Idylka však, zdá se, brzo skončí. Microsoft se, jako autor a potažmo i majitel několika důležitých patentů, při pohledu na milióny prodaných zařízení rozpomněl, že souborový systém FAT je vlastně jeho produkt, a že by nebylo špatné na této obrovské popularitě vydělat pár dolarů pro své akcionáře. V článku FAT File System Technology and Patent License popisuje, jak si to vlastně představuje.
Stručně řečeno, platit se bude jak za každé médium předformátované systémem FAT z důvodu distribuce dat a programů, tak i z každého zařízení, které bude při práci s paměťovými médii používat systém FAT. Licenční poplatek bude 0.25USD za každé médium či zařízení splňující jednu z výše uvedených podmínek, a jestli jsem pochopil správně větu "Pricing for this license is US$0.25 per unit with a cap on total royalties of $250,000 per manufacturer.", tak jeden výrobce zaplatí za jednu licenci maximálně 250 tisíc dolarů.
Otázkou zůstává proč... Proč se Microsoft rozhodl přistoupit k takovému kroku, který sice přinese nějaké peníze, ovšem v porovnání s ostatními příjmy se pravděpodobně nebude jednat o nic významného, obzvlášť pokud je mé pochopení textu a jeho překlad správný (maximálně 250 tisíc dolarů za produkt). Zcela určitě však tento krok vyvolá další vlnu negativních reakcí, a to i přesto, že podobných patentů se platí velmi mnoho (kdo z vás ví, že při nákupu libovolné SD karty příspíváte na konto Panasonicu?). Pokud nakupujete zboží velkých výrobců, asi se nic nezmění - 25 centů je z hlediska celkové ceny výrobku skutečně zanedbatelná částka. Problém může nastat u výrobků, jejiž výrobce nechce mít s placením Microsoftu nic společného. V takovém případě může být s kompatibilitou tak, jak jsem ji popisoval v úvodu, bohužel konec. Nebo máte jiný názor?
