Doporučené mobilní telefony: 2015

Operační systém - Dnes najdete většinou smartphony s jedním ze tří operačních systémů. Nejrozšířenější je Google Android, který je na zhruba 75-80 % přístrojů. Většina má nějakou verzi 4.x, nejnovější je 4.4 KitKat a postupně se uvádí i zbrusu nový Android 5.0. Největší výhodou tohoto systému je dostupnost aplikací na Google Play. Nevýhodou je ne vždy ideální stabilita (zejména pokud si koupíte mobilní telefon se spoustou doplňkového softwaru) a poněkud vyšší nároky na výkon.

Druhým nejrozšířenějším je Apple iOS (cca 15-20 %), který najdete pouze na iPhonech. Díky tomu, že jde jen o jeden systém na přístrojích jednoho výrobce, má podstatně lepší kompatibilitu s počítači a dalšími zařízeními, které jsou vybaveny systémem od Applu, nabízí se na něj i velké množství aplikací. Nevýhodou jsou velmi vysoké ceny mobilních telefonů (neexistují low-endové modely a i ty high-endové jsou vzhledem k tomu, co nabízí, o pár desítek procent dražší).

Jako poslední tu máme Microsoft Windows Phone 8.1, který si našel cestu na zhruba 5 % přístrojů. Tento systém má nevýhodu v menším počtu dostupných aplikací. Naopak bývá proti Androidu většinou stabilnější a má menší hardwarové nároky.

SIM karta - Zatímco ještě před pár lety byla SIM karta v podstatě jediného druhu (mini-SIM s velikostí 25×15 mm), dnes se obvykle setkáte s formátem micro-SIM (15×12 mm) a u některých mobilních telefonů dokonce i s nano-SIM (12,3×8,8 mm). Některé mobilní telefony nabízí dva sloty pro SIM kartu, díky čemuž si lze vybrat více operátorů, se kterými můžete podle situace volat.

2G/3G/4G/LTE - Poněkud zmatek může být v těchto mobilních sítích operátorů. 2G je jasná, to je běžná síť, která se využívá k telefonování a posílání SMS, zpravidla na frekvencích 850, 900, 1800 nebo 1900 MHz. 3G sítě už zvládají i solidní mobilní internet a pracují i na frekvencích 2100 MHz. Potíž nastává u 4G sítí a LTE. I když LTE de facto ještě není 4G síť, v praxi se mezi tyto dvě zkratky dává rovnítko. Běžného uživatele by mělo zajímat, že pokud si pořídí 4G telefon a bude mít 4G pokrytí, bude si moci užít opravdu velmi rychlý internet. Většina mobilních telefonů nabídne HSPA nebo HSPA+, což je něco mezi 3G a 4G obvykle s rychlostmi 21 nebo 42 Mbps.

Procesor - Procesory v mobilních telefonech dnes už mají klidně i osm jader. Jednojádrové už zbyly na úplně nejlevnější modely, ostatně i dvoujádra jsou vymírající druh a standardem i u low-endových mobilních telefonů jsou čtyřjádrové procesory. Otázkou je pak spíše takt, který u low-endu lehce přesahuje 1 GHz, zatímco u high-endových modelů jde i hodně přes 2 GHz. I pomalu taktované čtyřjádro ale bohatě stačí na běžnou práci. Záleží také na konkrétním procesoru. Snapdragon a Samsung Exynos většinou patří ke špičce, ale dnes už mají velmi pokročilé modely i u Mediateku, HiSiliconu. Ve většině případů jde stejně jen o různou kombinaci jader ARM Cortex různých generací.

Operační paměť RAM - Tato paměť má u moderních smartphonů kapacitu většinou od 512 MB do 3 GB. 512 MB jakž takž stačí pro Windows, ale Android už s tím bude mít větší problémy a 1 GB je rozumným minimem. Pokud chcete, aby Android běžel bezproblémově, sáhněte raději po 1,5 GB a větší paměti.

Vestavěná paměť - Většina mobilních telefonů má i vestavěnou paměť, jejíž kapacita se počítá na gigabyty. U nejlevnějších modelů se můžete sice setkat s hodnotami i 4 GB, většina mobilních telefonů má ale kapacitu 8 nebo 16 GB, ve vyšších třídách se lze setkat i se 32GB a 64GB modely. Počítejte s tím, že někteří výrobci už předinstalují "tuny" aplikací (např. Samsung, ale i mnozí jiní), takže se klidně můžete setkat s tím, že zbrusu nový mobil bude mít už polovinu paměti zabranou.

Wi-Fi - Bezdrátové rozhraní Wi-Fi má už dnes v podstatě každý smartphone. Liší se podporou rychlostních standardů. Zatímco některé levnější a starší modely se musí spokojit s 802.11b/g (11, resp. 54 Mbps), většina standardních mobilních telefonů nabídne 802.11n (600 Mbps) a nejnovější smartphony vyšších tříd zvládají i 802.11ac. Mnoho smartphonů dnes podporuje i Wi-Fi Direct, tedy možnost bezdrátového spojení bez nutnosti připojovat se k AP (access pointu).

NFC (Near Field Communication) - Tato technologie slouží k navazování spojení na velmi krátkou vzdálenost do nějakých 5-10 centimetrů. U mobilních telefonů se to používá např. ke konfiguraci složitějších sítí jako je Wi-Fi nebo Bluetooth. Pomocí NFC se zařízení spárují a samotná komunikace už probíhá pomocí jiné bezdrátové sítě. Dá se také využít např. k bezkontaktnímu placení telefonem.

Bluetooth - Jedna z bezdrátových sítí určená k bezdrátovému přenosu dat.

DLNA, MHL, USB-OTG - Ve spojení s Wi-Fi dokáže bezdrátově zobrazit data na jiném DLNA zařízení, může se použít např. k prezentaci fotografií na televizi. Podobně se dá využít i MHL technologie. USB-OTG znamená, že pomocí redukce můžete k mobilu připojit USB zařízení (např. flash disk).

Displej - U displeje lze hodnotit více parametrů. Jedním z parametrů je samotná technologie displeje. Klasické LCD mohou mít velký problém s pozorovatelností při jasnějším světle, pozorovací úhly už dnes většinou nebývají problém (problémy se týkají levnějších TN displejů, ne které lze ještě narazit). Moderní IPS LCD displeje mívají o něco lepší obraz a jsou důstojnou konkurencí AMOLED displejům, kde každý bod svítí sám o sobě bez podsvícení. Díky tomu je pozorovatelnost na slunci zpravidla o něco lepší, ale na druhou stranu je nutné poznamenat, že to není dramatický rozdíl, jak se někteří snaží prezentovat.

Máme tu také úhlopříčku, která významně ovlivňuje koncovou velikost smartphonu. Dnes už je standardem 4" (10,2 cm), menší displeje naleznete jen ve velmi levných mobilních telefonech. Každému vyhovuje jiná velikost a pravda je taková, že mnoha lidem už "pádla" začínají lézt krkem. Pro ně se nabízí zmenšené verze vlajkových lodí s různými přídomky "mini", "compact" a podobně, které nabídnou stejnou nebo o trochu horší výbavu v příjemnějším menším balení. Mnoho mobilních telefonů jde ale s úhlopříčkou i přes 5 palců. Telefony s úhlopříčkou okolo 6 palců někdy označujeme jako phablety (něco mezi telefonem a tabletem).

Neméně důležitým parametrem je rozlišení displeje. Tlačítkové telefony mají ještě displeje s rozlišeními 240×360 pixelů nebo i menší, u smartphonů už taková rozlišení moc často nenajdeme. Tam se nejčastěji začíná na rozlišení 320×480 pixelů, nejčastějším standardem levnějších modelů je pak rozlišení 480×800, 480×854 nebo 540×960 pixelů. U pokročilejších modelů low-endu a zejména ve střední třídě najdete HD rozlišení 1280×720 pixelů, které už nabídne solidní jemnost obrazu. Nabídka pokračuje přes pár exotických rozlišení k Full HD 1920×1080 pixelů, které i při velkých úhlopříčkách nabídne velmi vysokou hustotu bodů a velmi jemný obraz. Maximem je dnes QHD rozlišení 2560×1440 pixelů.

Velká rozlišení znamenají větší hustotu pixelů a tím jemnější obraz. Spolu s tím se ale také snižuje výdrž, protože hardware si musí poradit s mnohem větším počtem pixelů. Hodnoty hustoty pixelů okolo 200 ppi znamenají dosti kostičkovaný obraz, 300 ppi je už docela jemný, při 400 ppi už jednotlivé body v podstatě nerozeznáte a přes 500 ppi už ani nemá smysl chodit.

Fotoaparát - Kvalita fotoaparátu je dána mnoha parametry, které spolu souvisí. Zásadní je pro kvalitu velikost senzoru, ale tu výrobci zpravidla neuvádí. Nejčastěji to jsou malé 1/4" a 1/3,06" senzory, ale některé přístroje nabídnou i 1/2,3" senzory jako u běžných kompaktů (např. Sony Xperia řady Z), Nokia pak jde ještě dál u Lumie 1020 nabídla 1/1,5" senzor, tedy velikost profi kompaktů. Panasonic s modelem CM1 pak nabídne dokonce velký 1" čip jako u nejlepších profi kompaktů. Velký snímač ale žádá velký objektiv.

Dále tu máme rozlišení. Vyšší rozlišení sice může znamenat kvalitnější fotografie, ale to platí tehdy, pokud je zároveň větší i senzor. Vysoké rozlišení na malém senzoru je kontraproduktivní, protože malé pixely zpravidla hodně šumí, což se projevuje na silném odšumování, které rozpatlává obraz. Takže i stejný senzor se stejným rozlišením může produkovat úplně jiné obrázky, pokud výrobce zvolí příliš agresivní odšumování.

Za další tu máme objektiv. Úhle záběru je dán ohniskovou vzdáleností. Čím je menší, tím je objektiv širokoúhlejší. 28mm objektiv je tedy dost širokoúhlý, ale 26mm a 24mm jsou ještě širokoúhlejší. Světelnost objektiv je dána hodnotou F, např. F2,4. Čím nižší číslo, tím více světla objektiv posbírá a tím by (teoreticky) měl lépe fotit ve tmě i bez blesku (F1,8 je tedy výrazně lepší než F2,4). Otázkou pak zůstává kvalita autofokusu, technologie blesku, nicméně klasický xenonový blesk jako u fotoaparátů je dnes u smartphonů už velmi výjimečný. Obvykle tu najdete LED blesk, který je sice výrazně slabší, ale zase se dá použít jako baterka.

V dnešní době selfie fotografií hraje roli i přední fotoaparát. U mnoha přístrojů je mnohem kvalitnější než v minulosti. Pokud jde o natáčení videa, HD 1280×720 pixelů zvládne takřka každý mobilní telefon, výjimek je málo. Standardem je spíše Full HD 1920×1080 video a nemálo mobilů už dnes podporuje i 4K (3840×2160 pixelů). Spousta nových mobilních telefonů má i optickou stabilizaci obrazu.

Senzory - Volba správného mobilního telefonu může záviset i na množství senzorů, kterými je vybaven. Klasikou je např. snímač osvětlení pro správné nastavení jasu displeje. Jenže moderní smartphony vyšších tříd disponují i akcelerometrem (použitelný jako krokoměr), geomagnetickým snímačem (digitální kompas), tlakoměrem, vlhkoměrem, Hallovým snímačem (detekce magnetu v krytu pro automatické vypnutí displeje), snímač tepu a mnoho dalších hračiček, které mohou být pro někoho důležité. Např. snímač vzdálenosti může být užitečný při volání, kdy se automaticky vypne displej při přiblížení ucha k mikrofonu nebo když je mobil v kapse. Dále lze nalézt i snímače gest.

GPS, A-GPS, GLONASS, Beidou - Systém družic GPS dnes zná snad každý. Mobilní telefony se mohou lišit kvalitou GPS přijímače, tedy i jak rychle najde satelity a zda je lehce ztrácí. A-GPS je asistovaným GPS, které využívá externě stažených dat o poloze satelitů, za toto ale může operátor účtovat poplatek (na základě zvoleného tarifu). GLONASS je ruskou obdobou amerického systému GPS, Beidou je pak čínskou alternativou, která zatím funguje především v Asii, ale její působení se postupně rozšiřuje i do dalších částí světa.

Baterie - Kapacita baterie je udávána v mAh. Logicky čím více mAh (kapacity), tím déle by měl mobilní telefon vydržet. Samotná výdrž je ale závislá i na úspornosti jednotlivých komponent, optimalizaci softwaru a především na využívání. Zatímco někdo nabíjí mobilní telefon každý den, protože provolá několik desítek minut, je několik hodin na internetu, poslouchá hudbu, sleduje video a hraje hry, někomu jinému i nadupaný smartphone může v pohodě vydržet týden i dva na jedno nabití, pokud s ním občas někam zavolá a napíše zprávu. Zde je dobré si dát pozor na to, zda má přístroj vyměnitelnou baterii. Někomu to vadit nemusí, počítejte ale s tím, že v případě "odejití" baterie bude třeba mobil poslat do servisu, zatímco s vyměnitelnou baterií výměnu zvládne naprosto každý. A baterie nemusí vydržet zrovna moc dlouho, mně na smartphonu odešla po roce a půl.